V dalším pokračování našich letních interview s hráči/hráčkami roč. 2000, kteří již příští sezónu mohou naskočit do dospěláckých kategorií si představíme neprostupného obránce s velice kvalitní rozehrávkou a skvělou intuicí při pohybu po celém hřišti. Když k tomu přidáme excelentní techniku vedení míčku a přihrávky, tak si můžeme představit slušného defensmena.
Jenže ouha, on to není obránce, ona to je obránkyně! Ano, jedna z největších hvězd letošního výběru dorostenců, Martina Ušáková! Marťa se věnuje florbalu pěknou řádku let – a není to pouze o hraní… Sice to není hráčka, která by mezi kluky zaznamenala dva body na zápas, ovšem to, že i v sedmnácti dokáže více jak srovnatelně hrát s chlapci na té nejvyšší úrovni dokazuje, že se jedná o mimořádný talent. Žel jí semtam zlobí zdravotní trable, které např. v minulé sezóně mohly za to, že odehrála 17 zápasů, ve kterých zaznamenala celkem 7 bodů za gól a 6 nahrávek. A nebyla by to Marťa, aby nebyla ani jednou za sezónu vyloučena :-)
Martí, na začátek otázka: kdy si začala s florbalem a co pro Tebe florbal znamená? Předcházel florbalu ještě nějaký sport?
S florbalem jsem začala před pěti roky. Asi dva roky jsem se společně s ním věnovala také tenisu. Florbal nakonec zvítězil a jsem za to moc ráda. I když tenis mi občas chybí, tak si své koníčky bez florbalu nedokážu představit. Trávím s ním velké množství času, a i když už to občas jde na nervy, bez té skvělé party lidí, už to ani nejde.
Silná, slabá stránka Tvé hry?
To je těžké takhle říci… Objektivní sebekritika je strašně těžká. To musí posoudit spíš trenéři, ne? No rozhodně bych řekla, že potřebuji zapracovat na své fyzičce a také na ofenzivní činnosti. To jsou takové dva milníky, které bych chtěla časem vylepšit. No a na své silné stránky si netroufám… To nechám, ať posoudí ostatní.
Všichni zasvěcení ví, že do Hipposu, potažmo do florbalu nejsi z tvé rodiny zainteresovaná pouze Ty… Jak tedy Tvoji nejbližší prožívají nejen Tvé florbalové úspěchy? A co jejich další angažovanost v Hipposu?
Ve svých rodičích máme obrovskou podporu. Můj brácha taky hraje a stejně jako já florbalem žije. Já bych jen těžko vzpomínala na zápas, na kterém naši rodiče nebyli. Florbal se u nás stal, nadneseně řečeno, rodinným koníčkem. Takže všichni prožíváme každý gól či špatný výrok rozhodčího opravdu intenzivně.
Víceméně každý dorostenec je zaangažován i v jiné než pouze hráčské roli – co děláš navíc Ty? A jak Ti to jde?
Před dvěma roky jsem projevila zájem o trénování těch mladších Hipposáčků, a tak jsem byla zapojena k elévům. Je to pro mě užitečná zkušenost a jako pro hráčku velmi zajímavý pohled z opačné strany. Jak mi to jde? No… Tak to musí posoudit především děcka, ale mě to baví, takže můžu jen doufat, že jsou alespoň trochu spokojení.
Jaké jsou tedy florbalové cíle do budoucna? Hodláš se ve florbalu nějak realizovat?
Florbal bych chtěla hrát dál i na vysoké škole. Třeba by mi mohl vyjít nějaký větší klub, ale tak to je ještě ve hvězdách. Jako trenér bych si chtěla v nejbližší době zvýšit licenci a dál se tomu věnovat dokud to bude nějakým způsobem únosné. Skloubit studium a pozici hráče i trenéra bude asi velmi složité a časem si musím dát priority, ale zatím to ještě půjde.
Když se podíváme blíže, na minulou sezónu, tak jsi nebyla pouze jedničkou mezi obránci Hipposu, ale také ses angažovala v reprezentaci školy – byť Tvé účinkování nedopadlo zrovna nejlépe. Jakpak se gymplačkám dařilo? A tobě?Florbal za školu je skvělá oddechovka a všechny se na to celý rok těšíme. Paní učitelka Mazlová tam s námi jezdí pokaždé a za to jí patří velký dík. Vždycky si odneseme hromadu zážitků a skvělých historek. Mě tady letos bohužel postihl úraz, který mi předčasně ukonči sezónu, takže na letošní ročník asi nebudu vzpomínat dobře. Holky ale hladce propluly až do celostátního kola, kde vinou mnoha absencí nakonec skončily páté. Ale i tak to byl obrovský úspěch. Letos jsme hrály opravdu dobře.
V modrém dresu žďárského gymnázia ses potkala s výjimečnými florbalistkami, souhlasíš? Jak bys charakterizovala některé z nich, které hrají nebo hrály za Hippos?
Letos jsme byly obecně parta plná „profi florbalistek“. Ze žďárského FBC jsme měly obrovské opory v Simče Pálkové, Bety Holé a Elišce Ružičkové. Z Hipposu bylo naše běhavé křídlo Lucka Krajícová. Mrštná rychlá hráčka, která se svým pohybem a také přesnou muškou velmi podílela na výsledcích. No a pak samozřejmě opora v podobě gólmanky. Odchovankyně Hipposu Káťa Holemářová, která už teď hraje v Jihlavě, byla podle mě jasným klíčem našeho úspěchu.
A nyní k následující sezóně – v dresu Hipposu Tě asi neuvidíme, protože v Tvé kategorii se žel ve Žďáře neotvírá žádný odpovídající tým. Máš už jasno o své nejbližší florbalové budoucnosti?
Ano, to je bohužel pravda. Už jsem tak nějak vyrostla z možnosti hrát mezi kluky, což mě moc mrzí. Problémem je, že Vysočina je na holčičí juniorské týmy poměrně skoupá - jeden tým je ve Světlé nad Sázavou a další dva v Jihlavě. Takže na výběr moc nemám. Z hlediska dojezdové vzdálenosti je pro mě výhodnější Jihlava, ale úplně jasno zatím nemám.
Ve škole se Ti daří? Které předměty jako jo, které jako spíš ne?
Ve škole to docela jde, i když to těžší nejspíš ještě přijde. Nejvíc mě baví spíše ty přírodovědné obory jako biologie a chemie. Nejvíc bojuji s fyzikou a matematikou, ale i to se zatím dá.
Jaké máš další aktivity krom školy a florbalu?
No tak moc toho není, florbal je pro mě časově náročný. Ráda čtu, chodím do přírody, sem tam kamarádi… Mimo toho jsem se jedenáct let věnovala scénickému tanci, což je aktivita od florbalu značně odlišná.
A dokážeš si představit, co budeš dělat po SŠ? K jakému povolání máš blízko?
Tak chtěla bych studovat dál. Jaký obor to zatím přesně nevím. Rozhodně bych ale byla ráda, aby se v něm objevila biologie. Takže možná farmacie, medicína… Uvidíme…
Na dresu nosíš číslo 22. Pročpak a jak ses k němu dostala?
Pro mě to není nějak zásadní číslo, i když už jsem si na něj zvykla a líbí se mi.
Otázka ke konci – s kým se Ti nejlépe hraje, s kým si nejvíce dokážeš herně vyhovět?
Myslím, že v dorostencích jsme byli skvělá parta a se všemi se mi hrálo výborně. Jsem moc ráda, že jsem mohla v klučičím týmu hrát tak dlouho. Nějaké vyložené herní priority nemám, za těch pár let, si myslím, že herně se dá skvěle vyjít s každým, když obě strany chtějí.
Otázka na tělo, neboj se odpovědět: kteří trenéři Tě trénovali, poznamenali Tě? Pokud budou číst tyto řádky, co bys jim vzkázala?
Měla jsem dva trenéry – Rosiho a Vábyho a jen těžko bych, alespoň z mého pohledu, hledala větší protiklady. Oba dva si ve florbalu vyzkoušeli jak pozici trenéra, tak i hráče a myslím, že toho mají hodně, co předat. Já si toho z jejich tréninků odnesla hodně a jsem opravdu moc ráda, že jsem začínala právě tady. Další trenéry jsem potkala na akcích regionálních výběrů. A i když jsme na Vysočině, tedy florbalově méně rozvinuté oblasti (kvůli absenci superligových týmů), kvalita trenérů zde je velmi dobrá.
Mimochodem, trenér Vábek chtěl, abys v první sezóně dorostenců (tj. 2015/2016) byla kapitánem! Prý kvůli zcela profesionálnímu přístupu na tréninku. Docela pocta, že?
Vážně? A že to neřekl… No tak samozřejmě, že role kapitána je vždycky pocta, ale myslím, že holka v klučičím kolektivu není úplně ideální volba.
A poslední otázečka: co bys vzkázala mladším hipposáckým ročníkům?
Florbal vás hlavně musí bavit. Potom se chuť trénovat a motivace zlepšovat se dostaví samy. Ani nejlepší trenér z vás neudělá florbalistu se vším všudy, když vy sami nebudete chtít a něco tomu neobětujete.
Martina Ušáková
nar.: 7. 3. 2000
číslo dresu: 22
post: obránce
držení hokejky: levá
přezdívka: Marťa
oblíbená mňamka: všechno sladké
oblíbená muzika: ticho
další oblíbený sport(-y): tenis, kolo, badminton…
